Vesnice Maříž - Historie

(Marysch, Maryz,
Meyrius, německy Maires)
Ves původně česká,
později s převládajícím německým obyvatelstvem takřka zanikla v době komunismu
kdy se ocitla ve vojensky ostře střeženém pásmu podél rakouské hranice.
Obyvatelstvo bylo nejprve násilně odsunuto (němci, 1946) poté nastěhováno
(češi, do r.1958) a poté znovu násilně odsunuto (tentokrát do vnitrozemí) Od té
doby zůstala Maříž uvnitř vojenského pásma a nebyl sem jiný přístup než na
propustku vyvoleným. Vesnice byla důkladně vyrabována.
Trocha historie podle Vlastivědy
moravské, II. Místopis: Slavonický okres
napsal Jan Tiray, vydáno v Brně
1926:
„Před rokem 1372 byla ves
zeměpanskou. Toho roku dne 22. ledna vyznali Oldřich a Ješek bratři z Olešné
(Olšan), že přijali od markraběte Jana v léno ves Maříž (Maryz) s 12 hř. činže,
tvrzí ve vsi a vším přísl.
Jako v okresu dačickém zachoval
se jediný samostatný stateček Řečice, tak na Slavonicku zůstal ze starých
vládyckých statků až na naše časy pouze Maříž.
Málokteré jméno ozývá se v
zápisech krajiny naší ze stol. XV. v zemských deskách a knihách půhonných a j.
tak často, jako jméno „z Maříže“. Nepatrná ves tato byla původním sídlem
vládyckého rodu, který zakoupiv množství dědin, dovedl na krátký čas udržeti
Český Rudolec s okolními osadami ve větší panství seskupený, jakž v popisu
Rudolce se uvádí.
Butzové z Rolsberka zanechali v
Maříži trvalou památku tím, že r.1717 od základu vystavěli zámek v nynější
podobě, dvůr pěkně zřídili a sýpku novou (1780) vybudovali.
Ozdobou dědiny je zámek v nynější
podobě r. 1717 postavený a nedávno znovu zřízený s rozsáhlou zahradou………Vnitřní
zařízení zámku bývalo až pověstně bohato (perské koberce, skvostný nábytek,
stříbra aj.). V posledních letech střídali se majitelé neustále, panství šlo v
pravém smyslu toho slova z ruka do ruky. Zámek zůstal důkladně vyrabován.“
Tolik Vlastivěda moravská z r.
1926
.......................................................................................................................................................
V roce 1989 Kryštof Trubáček
pomáhal odstraňovat dráty, kterými byla vesnice obehnána a byl jedním z prvních
kdo do vsi vstoupil po 30 letech. Atmosféra Maříže ač zcela zpustlá ho
okouzlila svým tichem a krásou ztraceného času a rozhodl se sem přenést svou
keramickou dílnu. I díky němu se sem po roce 1989 postupně vracel život a
většina dochovaných ruin se za patnáct
let od roku 1989 opět proměnila v domy,
které slouží převážně k rekreaci. V
současné době je zde asi 10 stálých obyvatel.
Je tedy otázkou zda vesnice zanikne nebo ne.