Vesnice Maříž

Vesnice Maříž - Historie

Oáza Maříž.jpg IMG_0223.JPG

 







(Marysch, Maryz, Meyrius, německy Maires)

 

Ves původně česká, později s převládajícím německým obyvatelstvem takřka zanikla v době komunismu kdy se ocitla ve vojensky ostře střeženém pásmu podél rakouské hranice. Obyvatelstvo bylo nejprve násilně odsunuto (němci, 1946) poté nastěhováno (češi, do r.1958) a poté znovu násilně odsunuto (tentokrát do vnitrozemí) Od té doby zůstala Maříž uvnitř vojenského pásma a nebyl sem jiný přístup než na propustku vyvoleným. Vesnice byla důkladně vyrabována.

Trocha historie podle Vlastivědy moravské, II. Místopis: Slavonický okres

napsal Jan Tiray, vydáno v Brně 1926:

„Před rokem 1372 byla ves zeměpanskou. Toho roku dne 22. ledna vyznali Oldřich a Ješek bratři z Olešné (Olšan), že přijali od markraběte Jana v léno ves Maříž (Maryz) s 12 hř. činže, tvrzí ve vsi a vším přísl.

Jako v okresu dačickém zachoval se jediný samostatný stateček Řečice, tak na Slavonicku zůstal ze starých vládyckých statků až na naše časy pouze Maříž.

 Málokteré jméno ozývá se v zápisech krajiny naší ze stol. XV. v zemských deskách a knihách půhonných a j. tak často, jako jméno „z Maříže“. Nepatrná ves tato byla původním sídlem vládyckého rodu, který zakoupiv množství dědin, dovedl na krátký čas udržeti Český Rudolec s okolními osadami ve větší panství seskupený, jakž v popisu Rudolce se uvádí.

Butzové z Rolsberka zanechali v Maříži trvalou památku tím, že r.1717 od základu vystavěli zámek v nynější podobě, dvůr pěkně zřídili a sýpku novou (1780) vybudovali.

 Ozdobou dědiny je zámek v nynější podobě r. 1717 postavený a nedávno znovu zřízený s rozsáhlou zahradou………Vnitřní zařízení zámku bývalo až pověstně bohato (perské koberce, skvostný nábytek, stříbra aj.). V posledních letech střídali se majitelé neustále, panství šlo v pravém smyslu toho slova z ruka do ruky. Zámek zůstal důkladně vyrabován.“

Tolik Vlastivěda moravská z r. 1926

 

.......................................................................................................................................................

 

V roce 1989 Kryštof Trubáček pomáhal odstraňovat dráty, kterými byla vesnice obehnána a byl jedním z prvních kdo do vsi vstoupil po 30 letech. Atmosféra Maříže ač zcela zpustlá ho okouzlila svým tichem a krásou ztraceného času a rozhodl se sem přenést svou keramickou dílnu. I díky němu se sem po roce 1989 postupně vracel život a většina dochovaných ruin se  za patnáct let od  roku 1989 opět proměnila v domy, které slouží  převážně k rekreaci. V současné  době je zde asi 10 stálých obyvatel. Je tedy otázkou zda vesnice zanikne nebo ne.